Fotíme. Je to činnost, která se ukázala jako velice málo produktivní, pokud sledujete poměr slušnějších fotek vzhledem k hodinám s odpuštěním pročučených do okénka digiťáku při pronásledování štěněte po zahradě za účelem pořízení momentky.
Minulý týden bylo velice sychravé počasí, takže štěňata ven chodila jen omezeně, aby neprochladla. Pokoušela jsem se fotit v místnosti s
následujícím efektem: mrštně jsem plazením pronásledovala mimino utíkající po koberci s aparátem v pohotovostní poloze. Dlouhou dobu marně.
Pak se zdálo, že moje snaha by snad měla být korunována úspěchem: mimino se zastavilo, mačkám spoušť, ale v zápětí odhazuji foťák v dál, až
z něj vylítnou baterky a SD karta a podsouvám dlaň pod zadeček nahrbené Karinky (Caraboo), jata špatnou předtuchou. Předtucha se po chvíli
naplní a vzápětí i moje dlaň... Ale koberec jsme zachránili! No- jsou ještě přec jen malinká.Tento týden počasí přeje, štěňata tráví hodně chvil venku, hrají si, běhají, legračně skáčou, koušou si navzájem ocásky, piští, protože zoubky už mají ostré. Malé piraně. Časem si zvyknou, že kousnutí není moc
příjemné a budou ubírat. S focením to o moc lepší není, mrňousi se pohybujou
děsně rychle, takže než v prodlužujících se stínech foťák zareaguje, zbude na fotce ze štěňátka jen ocásek a kus zadečku, ovšem na snímku
dominuje nádherný kedluben - gigant.Máma Betyna nás všechny jen kontroluje, zda všechno probíhá podle jejích představ. Hraje si se svými dětmi, tváří se pekelně důležitě a kojí už jen symbolicky.
Blíží se doba, kdy nás některá z miminek opustí. První odběry jsou naplánovány od 8. listopadu, to jim bude přes 7 týdnů. Do té doby se štěňáci ještě hodně osamostatní, budou umět bez problémů přijímat komerční stravu a my - zbytek smečky si jich ještě užijeme.