HATIFA OF GENTLE LIONS

    Po smrti naší 1. kočky Čerta (evropanda, střešanda), který si v září 2003 způsobil úraz, jsem po 14 dnech rozhodování mezi ruskou modrou, sibiřkou, norskou lesní, mainskou mývalí, ragdollem, bengálskou, nebelungem a koratem uznala, že nebelunga či korata u nás shánět je asi nesmysl, z ostatních dostupných plemen zbyli ve vrzích než kocouři, a tak u nás našla nakonec domov pěkná černě mramorovaná mainská kočka z CHS Gentle Lions z Karlových Varů jménem Hatifa. Doma se na ni volá jako na všechny kočky u nás celkem logicky "KOČKO", zvlášť pak ve spojení s nežádoucí činností, jinak může být i (vynalézavě) - Tifa a podobně.

    Hatifa je kočka pořádně velká, oproti Čertovi má olbřímí sílu. Docela dobře si ji umím představit jako lovce větších hlodavců až po zajíce. Mainka prý umí lovit i ryby a plavat. Chachá! Plavací kočka! - Tak ona každá kočka jedenkrát může plavat, jde o to, jestli pak nebude mít zkažené celé odpoledne….. No, uvidíme v letě na chatě, tam bude mít dost příležitostí nám svoje plavací umění předvést.

    Empiricky zjištěno, že maine coon je tvor skutečně nadmíru praktický z pohledu péče o srst. Tedy zvláště do bytu. Ne že by mě česání natolik vytěžovalo, zvyklá na dřívější krátkosrstou kočku to nějak nepřeháním. Spíš míním péči o srst, která se na Hatifě už z nejrůznějších důvodů nenachází, tedy srst vylínalou, vyčesanou, omylem vyškubnutou při neopatrném Hatifině pohybu, která se záhy nachází úplně všude. Normální lidi vaří tak nejvýš "chlupatý knedlíky". My pečem na vánoce i "chlupatý cukroví".

    Na bydlení a hlavně jako pozorovatelnu si Tifa vybrala lednici. Ta se jí díky svému obsahu moc líbí a hlavně z výšky mrazáku v metru osmdesáti má kočka o všem důležitém přehled. Pro upřesnění bych chtěla uvést, že kočka se nenachází UVNITŘ mrazáku, nýbrž NA NĚM. Zevnitřku by zřejmě tak dobře neviděla, co se v kuchyni děje.

    S Hatifami a jejich atavismy je docela legrace: než se napijí vody z misky, třískají tlapkou do hladiny ("rozbíjejí ledovou krustu"), než si lehnou na měkký podklad - ťapou několik minut na místě (to literatura neuvádí, ale možná "ušlapávají sníh"). Prostě podmínky, ve kterých se plemeno vyvíjelo, z nich udělaly kočky do nepohody..

    Říká se o mainkách, že povahou je to takový kočkopes. Hatifa dobře ví, kdo je doma vedoucí, tedy ředitel, a z toho důvodu ctí heslo "Koho granule jíš, toho píseň mňoukej" a oproti Čertovi, který prokousl ruku bez varování, Hatifa se chová k nám dvounožcům velice decentně a ušlechtile a nelibost dá najevo maximálně odměřeným mňoukáním. Zato pejsky zpacifikuje daleko razantněji.

    Hatifinou vášní jsou sáčky od čaje původně vcelku zapomenuté na lince, záhy pak rozškubané po celé kuchyni. Pokud se nelze připojit na internet, je třeba se přesvědčit, zda se Tifa nesnažila povečeřet jeden z konektorů. O pravidelnosti životních rytmů pak svědčí skutečnost, že Tifa večer co večer když uléháme ke spánku, začíná bojovat s kytkami v ložnici. Což o to, literatura uvádí tuto činnost pro mainky chované v bytě jako typickou. Horší je fakt, že její začátek kočka stanovila na 23.25 hodin SEČ. Znepokojující je i to, že doba strávená bojováním se prodlužuje a zvuky vydávané drápy o parkety usnutí nenapomáhají. Samotný stav kytek, ač zoufalý, mě neznepokojuje. Pořád lepší, než když Čert visel na záclonách ve výši očí, protože za nimi bylo krmítko s ptáčky, na které potřeboval vidět, nebo když se houpal na látkovém lustru či zarolovával do koberce. Oblíbenou Čertovu kratochvíli čůrání do paniččiny kabelky snad radši ani nebudu vzpomínat….

    Při návštěvě CHS Gentle Lions mě překvapilo, že obývák má chovatelka paní Bcr. Lenka Kubová kontinuálně vytapetován kokardami a poháry z kočičích výstav. Je to zřejmě velice úspěšná CHS s bohatou tradicí. Jejich Jasmine of Gentle Lions získal titul Světového vítěze mezi polodlouhosrstými kočkami a vítěze v barvě na světové výstavě koček v Kodani v r.2003.