NĚCO O NÁS

    SMEČKU Fontanesia tvoří momentálně 3 čtyřnožci (fena rhodeského ridgebacka Chase Moravia Zaurak nar. v r.1999, fena rhodeského ridgebacka Agbani Brown Pearl Fontanesia nar. v r.2002 a kočka maine coon Hatifa Of Gentle Lions nar. v r.2002) a dva dvounožci: pan Jindřich Zachariáš - pán tvorstva (dále jen "páneček") a moje maličkost (viz kontakt). My dvounožci jsme již celkem staří, zvlášť páneček. Už potřebujem brejle na čtení. Já zatím řeším problém metodou teleskopická hrudní končetina, choť již dříve rezignoval a brýle, ve kterých vypadá jako Děda Mráz, vlastní a dokonce i používá. Už ho taky tolik netěší bivaky na sněhu při vícedenních výstupech a před každým jídlem polkne hrstičku různých, zdraví udržujících a pojišťovnou nehrazených preparátů, což přináší tu výhodu, že další strava může být již skromná.

    ŠIRŠÍ SMEČKA Fontanesia čítá ještě 3 rybníky kaprů, amurů a další havěti na chatě, které musím celé léto krmit a kteří se však nesmějí pozřít, protože páneček je tvrdošíjný vegetarián, a když zabiju kapra, tak se tváří, jak kdybych uřezávala hlavu jemu. I když nakonec mně se z představy, že sníme člena rodiny, dělá taky špatně. Příznivě působí v tomto směru skutečnost, že o spontánní přemnožení ryb (každoročním vytíráním) se díky místním pytlákům bát nemusíme, těm nevadí ani to, že je pozemek oplocen.

    Faktem je, čtenář se neurazí, že každý z nás je nějak svým způsobem cáklý, tzn. že máme více či méně evidentní psychickou úchylku. Moje psychická úchylka spočívá v esteticky motivovaném počínání, jehož finálním produktem má být věc zvaná "zahrada". Bohužel na ploše ne menší jak 3500 m2, s rybníky, lesem, pekelnou strání hraničící s horolezeckým terénem (podle Andrášiho klasifikace lezeckých cest "stredne ťažké, pri výstupe treba použiť ruky, vhodné ešte aj pre vysokohorských turistov bez používania lana" ) včetně skalních partií, s chaloupkou (bez komentáře) a původně i spoustou kopřiv (už značně eliminovány). Zde se již asi 9.rok snažím vytvořit něco. NĚCO! N Ě C O!, co by se dalo při značné dávce dobré vůle nazvat "vodní zahrada". Či "vřesovcová zahrada". Každý rok je pak ve znamení rostlin, které se právě těší oblibě. Buď již zmíněné vodní rostliny, a tak se celé leto shánějí, sázejí a obhospodařují vodní rostliny. V zimě pak ondatry zjistí, že takto založená špajzka vůbec není k zahození a vodní zahradu zplanýrují "cugrunt". Proto další léto v zahradě se již neodvíjí ve znamení vodních rostlin, ale např.popínavek (do té doby, než 4-letá akebie svalí plot), vřesovcovitých (do té doby, dokud je nezadusí přece jen stále převažující plevel) atd.

    Kromě zahrady je na mně starost o naši ZOO, protože pánečkovy starosti jsou samozřejmě daleko důležitější.

    PÁNEČEK se vyznačuje tím, že tak 6krát do týdne někde visí (na pískovcích či v horách anebo taky na skalkách vápencových, buližníkových, žulových, v zimě na ledopádech). Také by rád víc jezdil na skialpy, na běžky a v letě na kolo, ale to by asi musel sportovat třífázově (i v noci), aby to všechno stihnul. V okamžicích, kdy páneček nevisí ani nejezdí, bývá velice nepříjemný a pro běžné soužití tudíž nepoužitelný. Z uvedených důvodů je nasnadě, že při takovém vytížení mu na péči o zahradu či živočichy na ní a doma bydlící nezbývá ani pramálo času (jo, někdy taky musí chodit do práce). Za těchto okolností se doposavad dostal na zahradě zatím pouze k činnostem destruktivního charakteru (ale stálo to za to!).
Díky tomu, že choť se v místě bydliště vyskytuje poskrovnu, řada mých známých získala o něm představu jakési fiktivní bytosti v tomto smyslu.

    JÁ už moc nelezu, jen občas a už špatně, protože než unavím smečku, nakrmím ryby, zpacifikuji kočku, zaliji a vypleji zahradu a zvládnu svoji výdělečnou činnost, tak mně přejde humor a navíc s věkem se dostavily i určité nepřesnosti v chodu organismu. I když páneček je starší, ale je holt trvanlivější.

    ČTYŘNOZÍ ČLENOVÉ SMEČKY jsou podrobně dotčeni v příslušných sekcích těchto webstránek.