Jak Agbani excelovala na barvářských zkouškách

6.června 2004
Už dva dny skoro nepřetržitě hustě prší.
Předevčírem Danin manžel, jinak vegetarián, jogín a abstinent, omylem vypil pár doušků hovězí krve, která nám zbyla z nácviku barvy, a kterou Dana vtipně přelila do lahvičky od Vitaliney a uložila do chladničky (určitě náhodou). Ihned jsem pochopila závažnost situace, neboť i můj choť je již asi 20 let vegetariánem. Prostě průšvih. Připomínalo mi to trochu film Jak utopit Dr.Mráčka aneb konec vodníků v Čechách. Proti hnusné pachuti krve prý nepomohla ani lahev Bechera. Jen nechápu, že se pan Hájek nevšiml, jakou ten jogurt má divnou chuť….
To nám ty zkoušky hezky začínají.

V předvečer zkoušek SMS-ky:
19.15     Furt prší, dyť nám to umeje barvu!

21.20     Už nám to umejvá barvu!

22.35     Co mam dělat, mam jen růžovofialovou cyklistickou pláštěnku. Ta moc myslivecky nevypadá. Ale vono je to jedno, vona si Agí stejně do toho mokrýho borůvčí nesedne. A bůhví, pokud bude pršet, zda vůbec vyleze z auta.

23.45     Už nám to umylo barvu!!

Tak tedy nastal den zkoušek, pršet už k ránu přestalo, vzduch krásně drží pachy, stojíme před hospodou v Horní Bělé, kde už vystoupili z aut i ostatní vůdci se psy. Jsou tu jezevčíci drsno-, hladko- i dlouhosrstí, bloodhoundi, jsme tu dva rhodeští ridgebaci, je tu slovenský kopov a zase jezevčíci - těch je nejvíc. Celkem 11 psů, jejich vůdci, rozhodčí, pořadatelé… Všichni myslivecky ustrojeni, jak velí řády pro lovecké zkoušky, s flintami. Jen Betyny omračují modrou mikinou a černými kalhotami. Ale vestu jsem vyhrábla doma nějakou takovou mechovou či lišejníkovou. No co, Dana říkala: jen nic růžovýho, to už tam nemusíš ani chodit. Tak když nebude zas lejt, tak na tu naši fialovorůžovou pláštěnku ani nedojde.

Losujem čísla stop a začínáme. My - drobnými disciplinami.
Odložení - podařilo se mi Agí neodložit do mraveniště, známka 4.
Vodění na řemeni - objevily jsme cestou v lese nádhernou noru. Obrovskou, se dvěma vlezy. Možná tam bydlí něco hodně velkého. Medvěd….Jo, už musíme točit a vracet se k rozhodčímu. Tak medvěd až příště. Vodění za 4.

Tak nás čeká ještě následování a stopa. Ne JENOM STOPA! JEŠTĚ STOPA! Protože stopa, to je vždycky sázka do loterie. Stopa je trochu o štěstí. Že ji nepřejde zvěř a tak.. Prostě všechno ostatní můžete nadřít. U stopy, i když ji budete pilovat, není vyloučeno, že na zkouškách vyhoříte. Rozhodčí vás čtyřikrát odtroubí a čtyřky ze zbylých disciplin si můžete vetknout kam chcete.

Čekání. Stopy to dnes strašně zdržujou. Každý vůdce snad čerpá fakt tu povolenou hodinu. Prý mají jezevčíci malé nožičky. To než přijde řada na nás s osmičkou, tak si můžem dát ještě aspoň frťana
Všichni už jsme si z dlouhé chvíle prostudovali ty dvě kančí lebky uprostřed lesa - i s klechtákama. Dana říká odborně "se zbraněmi". Ale mně se to zdá moc militaristický. Můj choť taky nevozí do hor "zbraně do ledu", i když se tak cepín jmenuje. Leze s "kladívky" a "krumpáčky".

Teď teprv vylézá z lesa vůdce se psem ze stopy č. 3

Dav:     Tak co?
Vůdce:     Čtyřku!
Padáme naznak: To snad není možný! Jak to ten člověk dokázal?

Asi za hodinu vylézá další vůdce.

Po drahné chvíli se na cestě objevuje další vůdce.

Dav:     Tak jak?
Vůdce:     Za 2.
Dav:     Co děláš? Nám by to stačilo!

Teď jde bloodhound, pak další. Šestka a sedmička. Téhle feně to teda moc nejde, vypadá že spíš než stopu si hledá místo na záchod. No taky že jo! A vůdce k tomu smeká…….No to je kino!

Konečně asi v půl třetí přichází řada na nás s osmičkou.
Disciplina následování za 4 - Agí nevylekala ani střelba, na kterou zvyklá vůbec není.

Jdem na začátek barvy. To zas budu mít jehličí i v nose….
V duchu se loučím se životem a i s hezkými známkami z ostatních disciplin. Co jsou nám platné, když ze stopy možná nezískáme ani bod?
Agi ověřuje nástřel a zvolna se rozchází. Žádný tanec svatého Víta, jak jsem očekávala. Decentně a se skálopevnou jistotou, že právě tudy stopa vede, se pohybuje borůvčím, vykračuje si jak na kolonádě kroutíce při tom koketně zadečkem. Přísahám, že ta potvora musela vědět, že ten štrůdl lidí, vinoucí se jako had za námi lesem po stopě (Dana tomu říká odborně "korona") je tu teď kvůli ní a všichni koukají jen na ni. Švihnu za ní esíčko kolem pár stromů, abych ji nestrhávala, když tak pěkně jde. Ale netáhne - jak je to možné? Že by nevěděla?
Ale ne. Ví. Určitě ví. To na ní poznám.
Hernajs, ta stopa vypadala hnusně zkraje, zarostlá mlázím, ale jinak vede docela pěkným lesem. A už je vidět střelený kus!
HEURÉKA!
Tak tedy samé čtyřky? No snad jo, vždyť nás ani jednou neodtroubili.
Zářím jak baterka. 100 BODOV!!

To jsem (i při vší píli při loveckém výcviku za posledních půl roku) tedy nečekala.
No, lví podíl na našem úspěchu má Dana, která nás celou zimu a jaro honila po stopách v souladu se řčením "Těžko na cvičišti, těžko na bojišti". Taky jsem z vděčnosti sehnala pro jejího chotě 14 litrů hovězí krve - má ji schovanou u nás v mrazáku.
Ale Agí byla dnes světová. Skončila dokonce při těchto svých úplně prvních zkouškách druhá z jedenácti soutěžících psů. Lepší byl jen drsnosrstý jezevčík Ajax z Vlňáku, který šel stopu navolno. Ale to by v našem případě mohl nástřel být posledním místem, kdy jsem ve svém životě spatřila svoji milovanou Agi….

Přežily jsme zkoušky. Teď by měla přijít ta slibovaná oběť. Ale CO obětovat? Jsem strašně útlocitná, nic mě nenapadá. Snad jen - Zacharda? Že by jako dvě mouchy jednou ranou….
No nic.

To je všechno.
Moment?! Mám psát, jak jsme nechaly doma rodokmen a přišly poslední na nástup? A při závěrečném hodnocení zapomněly podat ruku všem rozhodčím? Ale ne. To bychom vypadaly jak trubky.
TAKŽE BETYNY ZASE ZA HVĚZDY!

Jo, na tom obrázku jsme my s Agí po dohledání střeleného kusu. Ten je v dolní části obrázku, ale nějak se tam moc nevešel.