Krásný den 4.února. Teplota od posledního ledna stoupla cca o 30 stupňů: z -15 na +15. Roztáváme a
máme ztřeštěné nápady. Náhlým přílivem tepla nevíme, co roupama. Nebo roupy?
- Holky, jedem na Prahu!
Praha je hned po Toku
nejvyšší kopec Brd: 862 m n.m.
V Teslínech seznáváme, že v nadm. výšce 710 m je přece trochu jinak než v Plzni - trochu menší teplo
a trochu víc sněhu. Z lesa táhne pěkná zima. Euforie z nastávajícího výletu malinko opadává při pohledu na zbytky sněhové pokrývky na
kterékoli z neušlapaných cest vedoucích vybraným směrem tedy od Teslín k Padrti. (Poznámka pro čtenáře, kteří celoročně nevenčí na kole:
sněhová pokrývka o mohutnosti od 30 cm výše je s jízdou na kole neslučitelná.)
Slevujem.
Tak pojedem doprava na Třemšínsko.
Tam nejsou vojáci a jsou tam turistický značky. Radši. A byli jsme tam než asi jednou. (Tato ošemetná skutečnost se později ukázala být
osudnou.)
10 km po zelené, pak na žlutou okolo Hengstu - jezdit v povolené části Brd má něco do sebe. Vojáci značky nemalujou.
Nepojedem přece stejnou cestou zpátky jako mamlasové. Střihnem to tady po žluté na Marásek, moc pěkně ta cesta nevypadá, ale když
nepůjde jet, můžem chvíli kolo tlačit. Je to jen kousíček. Pak po téhle neznačené asfaltce a pak uhnem na tuhle zpevněnou, ta nás dovede
do Teslín k autíčku. A když zbude čas, tak ještě objedem tady to modrozelený kolečko - na mapě to vypadá tak na 7-8 km.
Prvních 20
metrů v hlubokém sněhu nám trvá snad 5 minut. Ne nám. Mně. Sakra! Ale tamhle vpředu už to vypadá, že sníh ubývá, no jasně. Vydržať!
Hm, ale té plochy bez sněhu je tu jen pár metrů čtverečních. Kousek dál zase začíná hluboký sníh. Cesta nabývá profilu obráceného písmene U,
po obou stranách tečou kolejemi vytlačenými těžkými lesnickými auty hluboké potoky přitékající shora z tajících sněhových plání. Jít
prostředkem skoro nejde. Padám střídavě do levého i do pravého potoka. Goretexové botičky ošetřené Nikwaxem už jsou durch. Navíc je to
UKRUTNĚ do kopce.
Nést kolo?
Uf, to radši ne. Tahle 12 let stará plečka se dost pronese i po rovině. Hernajs, kdy už mi Ježíšek
přinese nový? O půlku lehčí!
Sněhu je tolik, že mi padá do zimních bot vrchem. Smýkám se dál po debilní pitomé krkolomné stezce, čert
aby ji vzal. (Na tomto místě mi dovolte kratičkou poznámku: on ji pak opravdu vzal!)
Pejsáčci ze směšného paniččina plahočení mají
děsnou jundu a skáčou radostně kolem mě i na mě. No počkejte, syčáci, až vyjedu na pořádnou cestu. Já vám ukážu, co dokážu!
Táááámhle už bude ulice.Taky už je půl čtvrté.Ale dnes jevidět tak do 1/4 na šest.To je v cajku.To máme ještě času!
A kruci. Ulici někdo
ukrad.… Ale na podzim tu přece ještě byla…….. Nebo ne?
Tak už tady, holky, lezem tím hlubokým asi třičtvrtě hodiny. A ulezly jsme asi
půl kilometru. No, vy z toho máte srandu, ale jestli támhle za tím horizontem nebude silnice, tak to balim a chci tady zahynout.Zachardo,
pomooooooc!
Pořád nic. Do prkýnka, já snad vypustim duši!
Jo, sláva! Vidím silničku! Ale ty závěje k ní!? Doprčic, to je snad
shrnutej sníh z půlky Brd!
Krásná, jenom mokrá lesní silnička, teď vám ukážu, pacholci. Polezte, pejsáčci - teď je king panička.
Musíme máknout, už je dost hodin. A na tacháči 10 a půl kilometru. Nic moc.
To je paráda, jak to s kopce pěkně sviští. Zadarmo.
Za chvíli má být podle mapy nějaký srub a tam narazíme na zelenou. Po té nepojedem, ta by nás dovedla do Míšova a musely bychom jet víc
jak 3 kilometry po frekventované státovce do Teslín, protože v Míšově na nás autíčko nečeká.
Hm, není to nějak moc s kopce? Abychom
nejely blbě a pak ten vysavač nemusely šlapat nahoru (pozn.vysavač = prudký dlouhý vysávající kopec). Nějak už to kolo snad ani moc
nebrzdí……
Jo, srub. Zelená, tudy jsme přijely,.. Kudyže my…… No, to snad ne! Já snad mám vlčí mhu! Tady tím sajrajtem?? Vždyť
je tam zase spousta sněhu! Ještě mrknu do mapy…….. No fakt! Jinudy se do Teslín nedostanem.
Tak budiž nám písek lehký. Teda sníh.
Jedem!
Ty koni! Čvrtmetrové louže. Jít pěšky by znamenalo brodit se do půl lýtek vodou. Ale takhle "na koloběžku" - jednu nohu v klipsně
a druhou se odrážet a jet tou kolejí plnou vody - to docela jde.
Hele, tady přetíná naši momentálně příšernou lesní cestu jiná, ještě o něco
příšernější. (Jak to tu v parném letním odpoledni musí být romantické…) A hlavně vede asi úplně do háje.
Tak pokračujem tou naší
hrůzou..
Krucipísek, kterej idiot sem nandal ty kameny? No to je šílený. Snad to brzy přejedem.
Teda tady to vypadá DOST zajímavě.
Ale je tu posed. Tak nejsme úplně zas tak na konci světa.
Nejsme??
Ag, Bety, ke mně! Tudy ne! Tady je nějakej potok. Ale kam se
ztratila cesta?
No to jsem z toho jelen. Cesta, koleje od auta a najednou 5 metrů za posedem skončí potokem. To není možný! Vždyť….
Mapu! No, tady je namalovaná, tlustá a stáčí se do Teslín. Tak to tu někde musí být!
Zkusíme to projít takhle dokola a musíme na její
pokračování narazit. Vždyť v dálce už jsou asi slyšet auta jedoucí po silnici mezi Míšovem a Teslíny. To asi jen loňská velká voda tady
všechno převorala a cestu zahrnula tady tím náspem z kamení. Za chvíli na ni zase narazíme. Střihnout to lesem ale nemůžem. Je tam spousta
sněhu, polomy, vývraty a ty potoky. Nepřipadá v úvahu.
Do prkýnka, kolo! Ještě tak zapomenout, kde nám leží kolo. Radši ho budu brát
pořád s sebou. Ale přeskakovat s ním ty potoky…
Ne. Kašlu na to, už se tady motáme asi 20 minut a cesta prostě není. Skončila. Tak
buďme rády, že ještě (snad) trefíme zpátky a vraťme se. Ke srubu a pak po zelené do Míšova. Ale po té státovce potmě, bez světla a se dvěma
psy to bude zajímavé.
Jedem, honem! Spousta hodin! Za chvíli už nic neuvidíme.
Zase zpátky těma loužema!
Ještě zkusíme
tady po levé straně hledat, jestli cesta neuhnula dřív, než jsme myslely.
Hele, tady ta, co jsem říkala, že přetíná tu naší, zkusíme po ní jet,
jestli se stáčí doleva, tak je to ona.
Stoupá a dá se jet i ve sněhu docela dobře. Křižovatka. Jo, na mapě je taky. Doprava určitě ne,
doleva to vypadá nadějně. Vždyť za chvilinku máme přijet na zelenou, co jsme po ní vyjížděly. Hurrááá!
Už jedem nějak dlouho a zelená
ani nafukovací.
Slunce už zapadlo, za chvíli nebudem vědět světové strany
No, to ne. Tady už ta zelená dávno měla být. Kašlem na to.
Jedem zpátky. Tady jsme úplně špatně. Ale přece kdybychom tady jely do kopce, tak musíme být za chvíli v Teslínech, směr máme dobrý.
Co zkusit najít podle mapy cestu, která by tomu odpovídala?
Tamhleta cesta …… Ne. Tady je taky nějaká…….. No, tam asi taky ne.
Na jihozápad zaručeně nechceme. Ale kdoví, kde je jihozápad - slunce už zapadlo a busola leží doma na sekretáři.
Tahle ces………
Ježíšmarjá, co to tam stojí za vobludy???? Jééélení! Dvá! Vobrovský! Vopravdický! Stojí, koukají na nás, kývají hlavama. To jsem zvědavá,
co na to Agbani, náš lovec. Ještě, že máme ten obojek. Nic, stojí a zírá, neschopná se pohnout. Konečně se vzpamatovala, běží je nadehnat.
Tomu říkám coursing, ne nějakej pitomej igelit!
Ag! Nech toho! Ták, hodná holčička. Hezky pojď ke mně. Tady máš kostičku. Víš, že
zvířátka se v lese honit nesmí.
Teda, má se všeobecně za to, že jeleni jsou býložraví a sežerou denně 12-16 kg borůvek a tak, ale kdoví?
Co když zrovna tihle dva by měli napůl naši 32 kilogramovou Agbani? Třeba už dlouho nejedli…
Jo, tak tahle cesta to taky není. Holky!
Já vůbec nevím, kde jsme!!!! Už je čtvrt na šest! To tu můžem takhle jezdit do rána a zejtra celý den. Za chvíli tma jak v pytli.
Zkusíme
zavolat pánečkovi. Třeba nás tu nějak najde a dopraví domů. Telefon. Honem. Za chvíli tma! Ještě že to svítí. Jindra. Hlasové vytáčení. Pííp.
Pííp. Pííp. Pííp. Nebere to!! Znova. Pííp. Pííp. Pííp. Pííp. Proč to zrovna teď nebere??????
Pi-pi-pi-pi-sakra, co to je?
Varování, vaše
baterie je slabá. Telefon se brzy vypne.
Hergot, to nám scházelo! Baterka v čoudu.
Holky! Jsme ztracený!!!!!!!!! Zůstanem tady přes
noc!!!!
Ještě, že aspoň nemrzne. No ale teplo vypadá jinak. Zkusíme ještě zavolat. Pííp. Pííp. Pííp. Kde je??? Od čeho ho máme, když nás
tu nechá zahynout?
Pi-pi-pi. Varování, vaše baterie je…….CHCÍP.
Tak a je to. Definitivně. Jo. Tak zavolat si můžem akorát tak mezi
stromy.
HOLKY! CO BUDEM DĚLAT????????
Čokoládu! Dodá cukry a hned bude trochu líp. Ne, vám ne. To není pro pejsky. Vy
dostanete kostičku..
Narozky posledního ledna přece jen byly k něčemu dobrý. Kytice gerber od strejdy Petra (ty si dala Tifa k večeři hned
dokud byly čerstvý, je fakt, že pak už nemohla, ale ráno je dorazila - zbyly jen ty vyztužovací drátky) a čtyři veliký bonboniery. Na ty jsme mohly
jezdit klidně měsíc. Kdybychom tady ovšem nezahynuly, k čemuž se neodvratně schyluje.
Zkusíme ještě najít cestu zpátky ke srubu. Vidět
už moc není, ale snad to dokážem a odtud už aspoň budem vědět, kam jedem, i když do Míšova vůbec nechceme, to je na druhou stranu. Ale co
se dá teď dělat?
Až s tím mobilem v kapse sebou plácnu do té hluboké louže, tak nebude fungovat ani po dobití. To tak zpravidla mobily
dělaj. I když ségře mojí známé spadl údajně mobil do WC a nic se mu nestalo. Ale to byl takový ten starý typ, co s ním jde podložit i kolo od auta.
Motorola myslím. To asi u tohohle mýho nehrozí.
Hele, tady čouhá ze tmy ten srub, jestli je to teda on. Která jsme prve říkaly, že je ta
zelená? Už je fakt prd vidět. Tahle, co? Tak vpřed! Značky už nejsou vidět ani omylem, ale snad jedem správně.
No, vydržte pusinky.
Ještě vás čekají tak 2-3 kilometry lesem do Míšova a pak po té státovce tak tři nebo čtyři. Na to se hodně netěším. Ale aspoň jsme se našly.
Resume:
Doma zjištěno podrobným studiem mapy, že kdybychom pokračovaly směrem, který jsme původně vážně zamýšlely, dorazily bychom tak za dva
dny do Rožmitálu. Anebo na únorovou mezinárodku do Brna, kam jsme stejně byly přihlášené. Ale nevím,jestli týž rok…….
Rozhovor s chotěm po návratu - pozdní večerní hodina:
- Zachardo, až ti jednou nepřijedem z vejletu a
někde v noci zmrznem, tak si to přičti sobě, když nebereš telefony, když ti voláme.
- Ty jsi volala? A vzal jsem to? Nevzal? No,já jsem byl
lézt na stěně a telefon jsem měl doma na stole. Ale zapnutej!
- A ta cesta skončila uprostřed lesa potokem! A přitom na tý mapě vypadala
docela tlustá a vedla do Teslín…..
- Ty se divíš jak Eda, to je TAM přece normální, že skončí cesta najednou uprostřed lesa. (Pod vousy:
skončila, ale málo)
- Skoro jsme tam zůstaly doteďka!
- No, ale BOHUŽEL jste se zase našly. Co se dá dělat? Teď už nic.
- Zachardo, ty seš hnusnej!
- Příště musíte jet dál, dýl, bez mapy a bez telefonu!